básně o praze — výběr 3.

sdílet

Petr Halmay

Alej

O jaké stromy šlo, není tak důležité. Byly však mohutné. Táhly se kolem nás nahoru podél Hradu, když jsem tě doprovázel v jednu hodinu v noci.

Brusnice na dálku byla jen holou dlažbou s odlesky lamp. Jako by atomy hleděly na nás z kosmického tance jízlivým zrakem.


Tomáš Tomášek

Hládkov

+      +      +

Otec mně udílel
rozličná poučení

jednou u Muzea
jako vždy s kloboukem
a pečlivě oblečen pravil:

uvědom si
že nejsme středem světa

teď se například zuju
a půjdu až k Můstku bos
uvidíš že si toho nikdo
ani nevšimne

a tak se i stalo

+      +      +
 

Co dodává básník Prahy
Ruský básník a prozaik Vladimir Nabokov v básni s názvem Ut pictura poesis z roku 1926 nazývá vzpomínku „ostrým paprskem“, „zářivým šípem“ a přeje si, aby jím staré obrazy prochvěly a prozněly. Básnické reminiscence Tomáše Tomáška (v knize Hládkov, 2022) a Petra Halmaye (ve sbírce Skrytá kopie, 2022) dokáží staré obrazy – chvějící se často v prostoru Prahy – a dávné promluvy zpřítomnit se zázračnou silou. A na tak skromné ploše! Je to asi kombinace nepolevujícího soustředění, vážné pozornosti ke světu a básnické vytříbenosti, která dokáže vyvolat minulé v takové plnosti, vyjevit údiv i podivnost prvního spatření a zaslechnutí. Čtu – a i mnou jejich staré obrazy prochvívají a proznívají; jenom zírám, jak rychle jsem v nich, jak rychle jsem „v tom“ A jestli Nabokov „dovede“ nábřeží s mračny nad zálivem, „dovede“ Petr Halmay letovisko (nejlíp po sezóně) a Tomáš Tomášek tenisový dvorec (ideálně u tramvajové remízy).

získejte od nás pravidelné novinky a tipy na dění v praze

Zadaný e-mail má špatný formát

* odesláním souhlasíte s podmínkami ochrany osobních údajů

Smazat logy Zavřít