básně o praze — výběr 18.

sdílet

Zdroj: Prague City Tourism

Jonáš Zbořil

Moře

k večeru se na budějovické
stavil vítr od moře
a vysoké domy spořitelny
jsou letoviska

zalknou se dole v hodkovičkách
tak před slzami
ještě to nepotopí

strýc mluví příliš nahlas
v kavárně vestibulu metra
za ten půlrok cos tu nebyl
jsem platil tohle támhleto
zajdi na hrob a povídej
ňák se ti to srovná

odchází směrem k hostavicím
z vlastního soudu se utopit
že jeho mladá mladá sestra

já chvíli poslouchám racky u barceló
pak stodvacetčtyřkou
do vršovické hlubiny

jen tebe nahoře na olšanech
moře nepřijde pozdravit

 

Co dodává básník Prahy
Tíživá báseň Jonáše Zbořila (1988) ze sbírky Podolí vydané v roce 2014. Spousta Prahy (na těch pár verších Budějovická, Hodkovičky, Hostavice, Vršovice, Olšany), zákmity a tetelení mořského pobřeží s hotely a rušnými plážemi, cáry jednoho hovoru – a ze vší té tříště nakonec zpráva o smrti, osiření, žalu, odžívání. Zpráva rovná a dlouhá jako hůl.
Jonáš Zbořil cedí mezi zuby jenom to nejnutnější – a i tomu jako by se nechtělo! Asi proto mě poslední dva verše básně, které se trochu podobají pláči, tak dojímají.

Petr Borkovec, 16/11/2023

získejte od nás pravidelné novinky a tipy na dění v praze

Zadaný e-mail má špatný formát

* odesláním souhlasíte s podmínkami ochrany osobních údajů

Smazat logy Zavřít