Jiří Tomášek dvě osmiverší + + + Už jsem tak dávno neviděl duhu, leda na mastné hladině řeky. Na nebi místo ní pár bílých pruhů a nadzvukové skřeky. Aspoň za oknem v žižkovské noci můry jak jiskry svítí v záři lamp. Nad zpěvem bolesti v cikánských blocích tiše voní anděl strom. + + + Ráno je deštivé, krušné. Stehlíci, modřinky křižují šedivé Nusle pestrými plamínky. Začali zpívat kosi. Tiše se zapomíná, promíjí bez lítosti. A najednou je tma. Co dodává básník Prahy Dvě osmiveršové básně Jiřího Tomáška (1951) pocházejí z různých období jeho tvorby. První „Už jsem tak dávno neviděl duhu“ byla napsána v první polovině 80. let, druhá „Ráno je deštivé, krušné“ až kolem roku 2000. A mezi nimi? Skoro nic. Autor se totiž v polovině 80. let na patnáct let odmlčel. Editor Tomáškova díla Vratislav Färber na večeru věnovaném Tomáškovým básním v roce 2016 (čtení se konalo v kavárně Fra, autor na něm nebyl přítomen, jeho verše četlo střídavě pět nebo šest současných českých básníků) k rozdílům i návaznostem mezi starší a novější autorovou tvorbou poznamenal, že ve starších básních „autor ostře zahlédl mytologémata, groteskní znaky i mechanismy normalizační moci“ a že novější Tomáškovy verše charakterizuje „citlivost pro tajemné jevy městské /…/, ale též mimoměstské přírody, kam jsou často zasazena drobná, ovšem podstatná zahlédnutí“. Novější texty, podle Färbera, staví na „paralelismu lidského a přírodního, osobního a nadosobního. Častěji se vyskytují reflexe tématu míjení – při soustředěnosti se na „věci“ podstatné a blízké: rodina, příroda, víra. Ubývá introspektivního ponoru“. V závěru úvodního slova se editor znovu vrátil k Tomáškově dlouholeté pauze a dodal: „V polovině osmdesátých let se básník na patnáct let odmlčel, poté se pokoušel vyslovovat (se) pomocí „mála slov“. Ztišení – i odcházení (nejen slov) dostává nyní případný tón tajemného vyhasínání. Zmenšující se prostor – ale i čas – pro vyřčení je implicitním refrénem současné Tomáškovy tvorby. Smírné vědomí „nirvány“, která má však stále sílu promlouvat i co říci…“ Petr Borkovec, 15/4/2024