Ondřej Hanus Na Bendově poli (z cyklu Branická) z oken si koukáme do oken, naproti stará paní vleče manžela do vany, má černou skvrnu pod okem a nejspíš i zlomený obratel a hlas Braník je plný opilců, bláznů, bezdomovců a šeříků, kdy to hodláte dodělat? křičí chlap na chlapa, chlap neslyší, a jako by žral žížalu, krmí se tlustou cigaretou je tady zapomenutý antikvariát, paní, co má všechno na světě, úplně všechno, vážně, úplně, úplně všechno normálního člověka aby tady pohledal, a najednou jim všem tykáš ten nápis otřískal čas, ale nutkání mít všechno řádně pojmenováno zvítězilo, nápis vrátili, NA BENDOVĚ POLI, stojí tam hrdě, asi pět metrů nad zhaslou lucernou reliéfního havíře neustále tu houkají sirény a alarmy, ale žádní sýčci, a proč by taky na Braníku se zásadně neumírá, jen krade a dva kocouři koukají z okna a mají z nás všech nejvíc rozumu Co dodává básník Prahy Báseň Ondřeje Hanuse pochází ze sbírky Volné verše, kterou vydal v roce 2017. Pětice branických obrazů zabírá celou jednu stěnu pomyslné galerie. Obrazy mají stejné rozměry a podobné rámy, jsou rozvěšeny ve stejné výšce, trochu mechanicky, jako Křížová cesta v kostele. Dlouhá zeď výstavní síně plane barvami, v jejichž tlustých nánosech rozeznávám prudké tahy štětcem. Někde i stopy po špachtli a prstech. Ondřej Hanus je Otto Dix z Prahy 4. Není tak krutý (světová válka a aktivní angažmá v ní ho možná teprve čeká) a jeho syrové záběry na Braník a jeho obyvatele v sobě nesou vždy také křehké, většinou melancholické, tóny (zlomený hlas; šeříky; antikvariát, v němž stojí čas; zhaslá lucerna; sýček). V Hanusově expresionismu nebo emocionálním realismu vždy také cítím rezignované nálady a dávku cynismu. Upozorňuji na básníkovu vzornou práci s přesahy verše v těch pěti pětiverších (obratel / a hlas; bezdomovců / a šeříků; ale / žádní sýčci). Nemilosrdný autor jako by se nám před očima zadrhl, zajíkl, zjihl a – přeskočí mu hlas. Překvapivé, působivé! Petr Borkovec, 31/5/2024