Jonáš Hájek Herkulova kašna Petru Adámkovi Vodil jsem po Praze Joannu, zapadli jsme na kafe, na parapetu se válel životopis lady Di, který tam kdosi zapomněl, nebo měl lidem sugerovat, že kavárna je literární. V knize byla založená fotografie: sousoší v zeleni, zřejmě nějaká evropská destinace – muž mlátil kyjem svíjející se potvoru a na výklenku nad ním, tišícím scénu, letopočet MDCLXX. Odebrali jsme se na Pražský hrad, kolem Letohrádku královny Anny a kolem Zpívající fontány, a uprostřed zahrady, smutný z hrubého řemesla síly, muž mlátil kyjem svíjející se potvoru… Viděl jsem, že mi byla seslána fotografie, aby mi otevřela oči pro Jana Jiřího Bendla; abych uznal kámen jako společníka a ve svém rodném městě byl dobrým turistou. Co dodává básník Prahy Báseň z knihy Jonáše Hájka (1984) Výlet do Schengenu (2023). Krátké vyprávění s mírně trapnou zápletkou, podané s patrným pobavením nad světem, městem i nad sebou. Když ho čtu po páté, roste ve mně pocit tísně a snad líp rozumím tomu, co mě k němu poutá – básník myslím v tom textu nenápadně šije také zprávu o stísněnosti prostoru, o opakování, tíze zděděného a smyslech a silách, které uprostřed toho slábnou. Oči mi zabloudí k názvu celé sbírky. Při té potměšilé práci (Hájek se nezdá, ale je to velmi temný básník) autor rozsévá úšklebky o literárních kavárnách, turismu a nadpozemských bytostech (fotka je „seslána“ a já vidím tu pražskou báseň úplně napěchovanou anděly), rozhazuje prvotřídní postřehy a úvahy (výklenek „tišící scénu“, smutek z „hrubého řemesla síly“) a s gustem střídá vznešenost s hubatostí. No a pak všechny ty vynikající holky! Joanna, Diana, Anna! Autor je v básni naštvaně hájí (ten s kyjem, co se opakuje, je zesměšněn strašně), ale i tohle provozuje s jiskřivou lehkostí: po celou dobu básně mám pocit, že je všechny drží za ruku, a otevírá jim a přidržuje dveře kaváren a brány zahrad. Petr Borkovec, 18/12/2023