Jiří Potůček, krycím jménem Alois Tolar, příslušník československé zahraniční armády v Anglii, šifrant a radista výsadku Silver A * 12. července 1919, Aufhofen (Bruneck) † 2. července 1942, les mezi obcí Trnová a Rosicemi nad Labem (součást města Pardubice) Jiří Potůček se narodil 12. července 1919 v Jižním Tyrolsku. Jeho otec Vilém Potůček tehdy sloužil jako osobní komorník hraběte Šternberka, matka Antonie, roz. Karlová, byla u hraběte Šternberka komornou. Rodina bydlela ve Šternberku a později se přestěhovala do Vranova u Rokycan. Dnes se obec nazývá Břasy. Zde rodiče zakoupili domek s hospodářstvím. Jiří obecnou školu absolvoval ve Vranově, měšťanskou školu v Horním Stupně. Po absolvování kurzu v Radnicích nastoupil k firmě Baťa, kde se vyučil obuvníkem a stal se specialistou na gumárenské zboží. V roce 1939 odjel jako instruktor Baťovy filiálky na služební cestu do Osijeku v Jugoslávii a odtud se (přes Řecko, Turecko a Sýrii) dostal do Francie. V Agde byl dne 14. ledna 1940 zařazen k nově vytvořené 1. československé divizi. Prodělal radiovýcvik a získal funkci spojaře. Bojů o Francii se nicméně nezúčastnil, po pádu Francie byl 26. června 1940 evakuován do Velké Británie. Tam byl přemístěn ke spojovací (telefonní) četě štábní roty. Dne 28. října 1940 byl povýšen na desátníka. V létě 1940 byl vybrán do výcviku pro zvláštní úkoly. Od 19. září do 25. prosince 1940 absolvoval základní sabotážní kurz, parakurz v Ringway u Manchesteru a radiotelegrafický kurz. V té době byl již jako radista zařazen do výsadku Silver A. Tříčlenná skupina označená jako Silver A byla v prosinci 1941 vysazena u obce Senice poblíž Poděbrad. Odtud se přesunuli do Pardubic, protože velitel skupiny Alfréd Bartoš odtud pocházel. Třetím členem skupiny byl Josef Valčík. Potůček byl po příchodu do Pardubic ubytován u bývalé Bartošovy snoubenky Věry Junkové. Hlavním Potůčkovým úkolem byla obsluha radiostanice s krycím názvem Libuše a komunikace s Londýnem. Poprvé se mu spojení mezi protektorátem Čechy a Morava a československou vládou v Londýně podařilo provést 15. ledna 1942. Poté depeše z kamenolomu Hluboká u obce Ležáky vysílal opakovaně. Pracoval tam jako noční hlídač díky falešným dokladům evidovaným na jméno Alois Tolar. Ukrýval se v ležáckém Švandově mlýně. Po atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, který zemřel na následky zranění (atentát provedli zástupci paradesantu Anthropoid ̶ rotmistři Jozef Gabčík a Jan Kubiš), byli hledáni i členové dalších skupin a i ti, kteří jim pomáhali a tím schvalovali provedení atentátu. Od 10. června (ten den došlo k vypálení obce Lidice) do 17. června 1942 byla radiostanice Libuše umístěna v ležáckém mlýně. Následně se Potůček i s Libuší přesunul do Bohdašína a v noci z 25. na 26. června 1942 odeslal poslední depeši. Od 16. června 1942 se na Pardubicku zatýkalo a popravovalo, napojení na paradesant z Anglie stálo život téměř dvou set místních osob. Anna Štichauerová autorce textu o tehdejší době vyprávěla: „Každé ráno byla na Masarykových kasárnách vyvěšena cedule, kdo byl předchozího večera na Zámečku zastřelen. Bylo vyhlášeno stanné právo, které znamenalo, že nikdo u sebe nesměl přechovávat nehlášenou osobu, muselo být zatemněno a večer se lidé nesměli pohybovat v ulicích. Kdo poslouchal Londýn a prozradilo se to, byl zastřelen. Gestapu se podařilo zjistit adresy konspiračních bytů, které používal Alfréd Bartoš. Další vlna zatýkání a poprav na Zámečku na sebe nenechaly dlouho čekat.“ Odbojová skupina Čenda, která vznikla v osadě Ležáky a jejím okolí, byla zničena. V souvislosti s působením skupiny byla dne 24. června osada Ležáky vypálena. Velitel skupiny Silver A Alfréd Bartoš se postřelil ve Smilově ulici v Pardubicích, když se snažil utéct gestapu. Zemřel 22. června v pardubické nemocnici. Zástupce velitele rotmistr Josef Valčík se po atentátu skrýval spolu s dalšími parašutisty ze skupiny Anthropoid i skupiny Out Distance ve sklepní kryptě kostela v Resslově ulici v Praze, kde byli dne 18. června 1942 zastřeleni nebo si vzali život vlastní rukou. Za pomoc parašutistům byli potrestáni i obyvatelé osady Končiny u Červeného Kostelce a jejího okolí. Po útěku z Bohdašína se do osady dne 28. června 1942 přemístil radista Jiří Potůček. Přijala jej rodina sedláka Antonína Burdycha. Dne 30. června 1942 se Jiřímu Potůčkovi podařilo z obklíčení gestapa prostřílet a utéct. Unikal ještě tři dny, přičemž se pokoušel vrátit na Pardubicko. Špatně oblečený, neobutý, vyhladovělý a unavený usnul v křoví nedaleko obce Trnová. Zde jej našel štábní strážmistr protektorátního četnictva Karel Půlpán a ve spánku jej dne 2. července 1942 zastřelil. Antonín Burdych ml., který kvůli poskytnutému zázemí Potůčkovi přišel o svou rodinu, pro projekt Paměť národa vyprávěl, že „Ve skrýši na Končinách zůstala nejen vysílačka Libuše, ale také Potůčkovy boty, deníky a lahvička s cyankáli. “ Dne 5. září 1945 byl Jiří Potůček in memoriam povýšen do hodnosti podporučíka, v prosinci téhož roku pak do hodnosti nadporučíka pěchoty. Dne 7. dubna 1948 už byl kapitánem pěchoty a 24. června 2002 podplukovníkem. Autorka: Mgr. Teresa Urbář, Ph. D. Na textech medailonků se dále podílejí autoři: Mgr. Miloš Bernart; PhDr. Petr Blažek, Ph.D.; Tomáš Karabela; Mgr. Michal Macháček, Ph.D.; Mgr. Hana Zdražilová, MSc.; Mgr. Kryštof Zeman www.zvonypameti.cz Jiří Potůček