prap. Josefa Bojase, šstrážm. Františka Rajmona, šstrážm. Jana Jiráska a strážm. Františka Famfulíka Před popravčí četou na pražské kobyliské střelnici stanuli 8. července 1943 čtyři protektorátní četníci zapojení do odboje – praporčík Josef Bojas, štábní strážmistr František Rajmon, štábní strážmistr Jan Jirásek a strážmistr Fantišek Famfulík. Smyslem exekuce neměl být jen výkon trestu smrti. Německá protektorátní správa (K. H. Frank z Úřadu říšského protektora a P. Riege jako generál pořádkové policie) uspořádala hromadnou popravu jako veřejnou. Tu bylo – ve snaze pacifikovat a odradit od odbojové činnosti protektorátní četnictvo a policii – nuceno přihlížet 150 kolegů popravených, kteří byli do Kobylis sezváni pod záminkou běžného služebního soustředění. Prap. Josef Bojas * 25. března. 1901, Plzeň † 8. července 1943, Praha, Kobyliská střelnice Roku 1924 nastoupil jako četník na zkoušku k doplňovacímu oddělení u zemského četnického velitelství pro Slovensko. Tam působil na několika četnických stanicích a vzhledem k jeho schopnostem a předpokladům byl zařazen do Nitry k elitnímu útvaru – na četnickou pátrací stanici. V roce 1936 nastoupil do školy pro velitele četnických stanic, kterou úspěšně dokončil. Následně byl zařazen na stanici Spišská Stará Ves jako zástupce velitele. 20. prosince 1937 byl povýšen na praporčíka. Slovenská samostatnost s sebou přinesla i hromadné propouštění českých zaměstnanců státní správy. Josef Bojas se tak záhy ocitá na stanicích v západních Čechách a později nedaleko Prahy. Poslední stanicí, kde působil, byly Strančice. Ve Strančicích se aktivně zapojil do odboje. Gestapo však odbojovou činnost odhalilo a Josef Bojas byl zatčen přímo v budově zemského četnického velitelství, kam byl 26. února 1943 pozván. Josef Bojas Šstrážm. František Rajmon *25. 10. 1892 Libáň † 8. července 1943, Praha, Kobyliská střelnice František Rajmon nastoupil k čs. četnictvu záhy po vzniku republiky. Po absolvování školy pro výcvik četníků na zkoušku byl 22. listopadu 1919 zařazen na stanici Staré Město nad Metují, která byla přemístěna roku 1925 do Náchoda jako stanice Náchod II (v Náchodě byly tehdy dvě četnické stanice). Ke konci července 1938 byla stanice zrušena a 1. září z Náchoda přemístěna i s personálem do Vysokova. Stěhování se pochopitelně týkalo i Františka Rajmona. Ten na stanici ve Vysokově sloužil až do 2. dubna 1943, kdy byl zatčen. Ihned s německou okupací František Rajmon odnesl a zakopal několik zbraní z náchodské četnické stanice. Zapojil se do činnosti odbojové skupiny, která však byla vyzrazena a šstrážm. Rajmon spolu s dalšími zatčen. Po vynesení rozsudku byl 5. července formálně propuštěn od sboru (stejně jako další kolegové). František Rajmon Šstrážm. Jan Jirásek *10. 5. 1905 Netvořice † 8. července 1943, Praha, Kobyliská střelnice Jan Jirásek absolvoval vojenskou službu u hraničářského praporu 9 a zůstal v hodnosti vojína. Časem požádal o přijetí k četnictvu, ke kterému nastoupil 1. září 1930. Po absolvování četnické školy sloužil v Horním Adršpachu a vzhledem ke svým schopnostem byl od léta 1933 řidičem na pátrací stanici v Táboře a později u pohotovostního oddílu v Chomutově. Později se vrátil do Tábora, kde působil opět jako řidič služebního automobilu. V době okupace se aktivně zapojil do odboje. Gestapo na stopu Jana Jiráska přišlo v souvislosti s likvidací Krajského národně revolučního výboru s napojením na Obranu národa. Sedmatřicetiletý štábní strážmistr byl v únoru 1943 zatčen a následně odsouzen k trestu smrti. Jan Jirásek Strážm. František Famfulík *30. 1. 1910 Horní Újezd † 8. července 1943, Praha, Kobyliská střelnice František Famfulík se vyučil mlynářem a nějaký čas i toto povolání vykonával. Ve 30. letech se přihlásil k čs. četnictvu a nastoupil na Slovensko, kde absolvoval četnickou školu a po ní působil v Lučenci u pohotovostního oddílu a na dalších místech. Po německé okupaci chtěl strážm. Famfulík odejít do zahraničí. To se mu nepodařilo a zapojil se tak do odboje domácího na vysokomýtsku (stanice Dolní Újezd a od 15. července 1939 Proseč u Skutče). Shromažďoval informace, ukrýval odbojáře, předem varoval ty, kteří měli být zatčeni. V činnosti pokračoval i po zatčení svého velitele vrch. strážm. Kohoutka (ten zemřel v Drážďanech na následky brutálních výslechů). František Famfulík se do rukou Gestapa dostal 9. dubna 1943. V Berlíně byl za činnost proti Říši odsouzen k trestu smrti. František Famfulik Ač 8. července 1943, po salvě popravčí čety, zůstala před sedmou hodinou večerní u kůlů čtyři bezvládná těla, poprava samotná rozhodně nedopadla podle očekávání německých úřadů. Při příchodu na popraviště se čtyři odsouzení četníci srdečně zdravili s nuceně přihlížejícími kolegy, někteří se odmítali nechat přivázat ke kůlu a odmítali pásku přes oči. Před započetím samotné exekuce musel zemský četnický velitel – se slzami v očích – plk. Stukavec vězňům strhat nárameníky. František Rajmon mu při tom měl říci: „To vám dali, pane plukovníku, ti pacholci pěkný úkol, ale hanbu jsme vám neudělali“. Akce, která měla zastrašit protektorátní četníky i policisty vyzněla nakonec jako hrdinné vystoupení statečných odbojářů, kteří ani v posledních minutách svého života neztratili vlasteneckou čest a hrdost. Německá okupační správa po tomto fiasku již podobné exemplární popravy nepořádala. Na textech medailonků se podílejí autoři: Mgr. Miloš Bernart; PhDr. Petr Blažek, Ph.D.; Tomáš Karabela; Mgr. Teresa Urbář, Ph.D.; Mgr. Hana Zdražilová, MSc.; Mgr. Kryštof Zeman www.zvonypameti.cz