Zástupce zemského rady na oberlandrátě v Jihlavě, člověk, který za druhé světové války z titulu své funkce pomohl mnoha Čechům a po válce byl zastřelen na pokyn komunistického přednosty Okresního úřadu Jihlava. * 24. dubna 1904, Brno † 30. června 1945, Stonařov Wilhelm (Vilém) Bardas se narodil 24. dubna 1904 v Brně. Jeho rodiči byli Josef Bardas a Františka Bardasová, roz. Kašková. Jeho manželkou se stala Emma, roz. Losíková. Svatba manželů Bardasových se konala 30. dubna 1934 ve Velehradě. V dokumentech měl Bardas zapsánu státní příslušnost rakousko-uherskou. Německou národnost přijal dodatečně. Manželům se narodil syn. Rodina v Jihlavě bydlela ve stejném domě, ve kterém žil i jeden ze zadavatelů Bardasovy vraždy. Wilhelm Bardas byl od roku 1933 zaměstnán v Uherském Hradišti a odtud byl přeložen do Jihlavy, od 4. srpna 1939 působil jako zástupce (vrchního) zemského rady na oberlandrátě v Jihlavě. V této pozici setrval po celou dobu druhé světové války. Kolem poloviny května roku 1945, kdy docházelo k internaci německých obyvatel jihlavského jazykového ostrova, měl být zařazen do sběrného tábora v Horním Kosově, ale ukryl se u známých. Následně dostal výjimku od předsedy jihlavského Revolučního národního výboru a do tábora nastoupit nemusel. Bardas zůstával trnem v oku vedení Okresního národního výboru, jelikož ze své pozice věděl o obyvatelích Jihlavy a jejího okolí, kteří byli za druhé světové války aktivní, a i o lidech, jež z různých důvodů udávali osoby příslušníkům Geheime Staatspolizei i Sicherheitsdienst. Taktéž Bardas kritizoval podmínky ve vznikajících táborech určených pro Němce a udržoval styk s vlivnými osobami Jihlavy i sovětskými vojáky. V květnových a červnových dnech roku 1945 panovaly obavy o Bardasův život, proto se kvůli jeho ochraně uvažovalo o přepravě do věznice v brněnském Cejlu. Nicméně tento převoz uskutečněn nebyl a v polovině června roku 1945 byl Bardas zatčen a převezen do Krajského vězení v Jihlavě. Odtud byl dne 29. června 1945 převezen do internačního tábora ve Stonařově, kde byl v noci zabit. Ti, kteří vraždu zadali, ale i ti, jež ji vykonali, tvrdili, že byl Bardas nuceně vysídlen spolu s německými obyvateli posledním plánovaným transportem do okupačních zón Rakouska. Z Jihlavy a Stonařova i dalších obcí umístěných jižně od Jihlavy totiž vedl obdobně strastiplný pochod nuceně vysídlovaných německých obyvatel jako z Brna a část z těchto osob zůstávala ještě koncem června internována ve Stonařově, protože k hranicím napoprvé nedošli. Manželka Bardase Emma byla koncem června 1945 i se svým otcem Františkem Losíkem zajištěna a vězněna ve věznici Krajského soudu v Jihlavě. Po propuštění hledala manžela přes známé a Červený kříž. Zároveň jí bylo dovoleno v Jihlavě zůstat. Případ Wilhelma Bardase je zajímavý z několika úhlů pohledu a vypovídá o historickém kontextu poválečné doby, protože se „vyřešil“ až napodruhé, a to až po devíti letech od samotné vraždy. Zajímavé také je, kdo se na činu podílel, z jakých důvodů, ale i pro koho a proč byla Bardasova smrt výhodná, rovněž i to, jak probíhalo samotné vyšetřování tohoto činu a proč byl případ několikrát obnoven. Podstatné je, že Bardasovy informace z doby válečné bránily v nastartované politické kariéře hned několika lidem. Tyto události měly politické pozadí především díky těmto osobám: (místo)přednostovi Okresního národního výboru komunistovi JUDr. Robertu Obrusníkovi (zvolený přednosta Jan Dobrovolný se vrátil z koncentračního tábora s podlomený zdravím a svou funkci nemohl plně vykonávat), vedoucímu úředníkovi v Jihlavě JUDr. Josefu Vackovi (lidovec) a Antonínu Pěnkavovi, jenž byl delegován za stranu národních socialistů do Revolučního národního výboru a zodpovídal za vysídlení německého obyvatelstva. Šlo o jeden z mála poválečných případů, který byl vyšetřován, i když se na něj vztahovala trestní bezúhonnost poválečných činů plynoucí z dekretů prezidenta republiky, a za nějž byli (i když nakonec nízkými tresty) viníci potrestáni. K zastřelení Bardase byl přemluven Jaroslav Samuel, politický komisař sběrného, internačního i pracovního tábora ve Stonařově. Samuel byl během druhé světové války vězněn v koncentračním táboře a do Jihlavy se v květnu 1945 vrátil. Na samotné vraždě se podíleli také další dozorci sloužící v tomto táboře. Do případu vraždy Wilhelma Bardase bylo rovněž zapleteno i několik osob zastávajících vyšší pozice v nově se utvářejících bezpečnostních složkách. K nechvalně proslulým patřil Milan Moučka. Ten kariérně stoupal rychle výše, od dubna roku 1949 byl krajským velitelem StB v Uherském Hradišti, od října 1949 členem vyšetřovací skupiny v Ruzyni. Byl pověřen přípravou procesu s Miladou Horákovou, ale podílel se i na „Akci Kámen“, likvidaci skupiny Světlana či případu Slánský a spol. Na případu Bardase je též vypovídající, že během vyšetřování Bardasovy vraždy bylo zjištěno, že se během válečných let nedopustil závažnějších provinění proti zájmům státu (mimo přihlášení se k německé národnosti), ba naopak byl českými občany v celém okolí chválen pro napomáhání Čechům. Tělo Wilhelma Bardase se našlo až v říjnu roku 1946 u kamenného domu ve Stonařově č. p. 292. Ten do té doby sloužil jako sběrný tábor pro německy hovořící obyvatelstvo. Podmínky zde panující byly velmi tvrdé. Ostatky Bardase byly pohřbeny na místním hřbitově. Autorka textu Mgr. Teresa Urbář se osobě Wilhelma Bardase podrobně věnovala ve své disertační práci. Na textech medailonků se dále podílejí autoři: Mgr. Kryštof Zeman, PhDr. Petr Blažek, Ph.D., Mgr. Hana Zdražilová, MSc., PhDr. Jan Kalous, Ph.D., PhDr. Vít Fojtek, Ph.D., MgA. Veronika Bendová. www.zvonypameti.cz