Jaroslav Otruba se narodil roku 1916 v Olomouci, v roce 1927 se pak celá rodina přestěhovala do Prahy. Po maturitě na reálce v Karlíně studoval na Vysoké škole architektury a pozemního stavitelství, nynější Fakultě architektury ČVUT v Praze. Studia nedokončil v řádném termínu, neboť počátkem druhé světové války byly vysoké školy v Československu uzavřeny nacisty; státní zkoušku proto složil dodatečně roku 1945. Na své alma mater poté působil jako asistent. První pracovní zkušenosti sbíral v renomované architektonické kanceláři Stalmach a Svoboda. Mezi jeho nejvýznamnější projekty patří palác Atlas v Karlíně nebo budova Státního ústavu dopravního projektování na Žižkově. Účastnil se řady tuzemských i zahraničních architektonických soutěží; ocenění v nich získal např. za návrhy budovy Státního divadla a opery v Brně, budovy Hlavního nádraží v Praze či vřídelní kolonádu v Karlových Varech. Ta však byla součástí širšího konceptu na architektonicko-urbanistické řešení městského lázeňského centra, jež jako celek realizováno nebylo. Ze zahraničních soutěží můžeme jmenovat soutěž na výstavbu místní radnice v Torontu či projekt památníku padlým v Osvětimi. Od roku 1971 působil Otruba v Metroprojektu jako hlavní architekt pražského metra. Společně s dalšími kolegy navrhl ikonický design stanic metra linek A a C. V Metroprojektu působil až do odchodu do penze; architektonickou činností se zabýval až do 90. let. Jednou ze zajímavostí jeho života je, že nikdy neměl svůj architektonický a malířský ateliér.