Drobečková navigace
Představujeme nového básníka města Prahy
Štafetu komentovaných výběrů básní o Praze pro náš blog po Vítu Janotovi přebírá nově jmenovaný básník města Prahy Petr Borkovec, který se pomyslné básnické vlády nad metropolí ujal na sklonku loňského roku.
13. 2. 2023
Obvyklé CV, s jakým se lidé ucházejí o práci, by v jeho případě obsahovalo pražské Keplerovo gymnázium a 12 semestrů bohemistiky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Ne už ale promoci, neboť Borkovcovo univerzitní studium probíhalo počátkem svobodných devadesátých let a naslouchat takovým osobnostem, jako byli Červenka, Brabec, Janáčková, Stich, Jankovič, Jelínek, Binar nebo Lopatka, bylo prostě lákavější než rychle skládat zkoušky a postupovat ročníky. Petr Borkovec si proto studium průběžně prodlužoval a nakonec ho opustil s vědomím, že sice nedosáhne titulu, ale to podstatné slyšel. On sám v této souvislosti ovšem sebekriticky hovoří o lenosti a lehkomyslnosti.
Na vysokou školu se ovšem Petr Borkovec po čase stejně vrátil – už jako respektovaný básník přednášející tvůrčí psaní na Literární akademii Josefa Škvoreckého. Mezitím se ale stalo moc věcí: Borkovec vystřídal několik časopiseckých redakcí, napsal řadu knížek poezie, které byly přeloženy do většiny evropských jazyků, a získal za ně několik českých i zahraničních literárních cen. V roce 2022 byl po Sylvě Fischerové a Vítu Janotovi jmenován historicky třetím básníkem města Prahy.
Stejně jako jeho předchůdce jsme i jeho požádali o krátký rozhovor. První otázku, která se může zdát jako ukázkový debakl, v rozhovoru ponecháváme jako půvabný příklad básnického uvažování o světě.
Pocházíte z Louňovic pod Blaníkem. Jak jste se dostal do Prahy? Vzpomenete si ještě, jak na Vás, kluka z městyse o necelých 700 obyvatelích, metropole zapůsobila?
V Louňovicích pod Blaníkem jsem se ani nenarodil, ani jsem tam nikdy nežil. Narodil jsem se ve Vlašimi a žil v Praze, na Břevnově. Louňovice si píšu jako rodiště proto, že pro mě celé dětství byly v citových věcech důležitější než Praha. A když jsem v osmnácti začal psát, skoro všechny texty byly z Louňovic pod Blaníkem a okolí (což mělo jistě i literární důvody, protože jsem tehdy zbožňoval venkovský expresionismus). Nejdřív jsem si toho ani pořádně nevšiml, ale pak mi to došlo – a od té doby jsem se narodil v Louňovicích.
Takže na vaši otázku bohužel nemohu odpovědět.
S Prahou jsou spojena léta Vašeho pobytu na gymnáziu a na Filozofické fakultě UK. Jaký byl studentský život v Praze na přelomu totality a demokracie?
No, na Filozofické fakultě jsem studoval šest let (aniž bych dostudoval), na gymnáziu jsem byl čtyři roky. Takže se ptáte na období deseti poměrně důležitých let – nedokážu to ve stručné odpovědi popsat. Bylo to báječné i příšerné.
Která místa v Praze máte rád a proč?
Špatně osvětlené břevnovské ulice, rozsvícená stará okna a černé jehličnany v zahradách.
Kostel sv. Ignáce na Karlově náměstí, kterému říkám „lůžkový“, protože sousedí s nemocnicí. Jedna sestřička tam každý den staví k oltářům barevné plastové kýble plné vody a pak se několikrát vrací a obchází s tulipány, kyticemi eustom a gabalínek, tlustými svazky statice a malých karafiátů, které vážně rozebírá a aranžuje. U Ignáce jsou pořád čerstvé řezané květiny, je to až nápadné – rád si je prohlížím a někdy fotografuju, nejraději se ale dívám na to chystání.
Rád taky chodím do Kotevní ulice u Smíchovského nádraží. Když je vedro, vypadá to tam úplně jako v poslední uličce před mořem.
Máte pocit, že jsou pražské čtvrti, v nichž je literatura a speciálně poezie víc doma než v jiných? Mění se to podle Vás v čase?
Takový pocit nemám.
Jste třetím básníkem Prahy. V čem na své předchůdce navážete a co byste do této role naopak rád vnesl nového?
Beru to celé vážně a přeju si, aby vzniklo něco, co si lidé alespoň chvilku zapamatují. V tom, myslím, navazuju.
Rád bych podnítil události, které nejsou jednorázové. Nechci, aby moje kurátorská úloha spočívala pouze v dramaturgii a uvádění jednotlivých událostí. Takže plánuju večery, kterým předchází dlouhodobější sběr, pozorování, zápisky, zážitky, rozhovory, až potom přicházejí texty, třeba i básně atd. Vybraní autoři budou například jezdit s pražskou Zvířecí záchrankou, něco uvidí, uslyší, zaznamenají, na něco si sáhnou, později snad vznikne text, texty, možná i básně – a celé se to ukáže naráz, i s komentáři, na větším večeru.
Prague City Tourism (PCT) je akciová společnost 100 % vlastněná hlavním městem Praha a je certifikovanou oficiální organizací destinačního managementu hl. m. Prahy. Jejím hlavním posláním je podpora udržitelného domácího i příjezdového cestovního ruchu v hlavním městě.